Ochrana proti holubům - co byste měli vědět


Členité fasády objektů poskytují velmi vhodné životní podmínky pro holuba skalního (columba livia), což potvrzuje velké množství těchto ptáků sídlících zejména na historických, ale i na moderních budovách, a s tím spojené znečištění vysoce agresivním holubím trusem. Holubí trus způsobuje nejen narušování omítky, ničí estetický vzhled budovy, ale může být zdrojem alergických onemocnění a mnoha parazitů a ptačí chřipky přenosné na člověka.

Holubi si zvlášť vybírají taková místa, která jim poskytnou bezpečí a ochranu před nepříznivým počasím, kde mohou zahnízdit nebo ze kterých mají blízko k potravě (nižší římsy domů na náměstí a na pěších zónách). Ochrana budov proti ptactvu je vysoce specializovaná oblast v ochraně proti škůdcům. Ptáci žijící ve městech jsou schopni se podle potřeby přesouvat z objektu na objekt, velmi dobře se adaptují na změněné podmínky a jsou velmi odolní. Úspěšná ochrana daného objektu je závislá na vhodně zvoleném ochranném systému, jeho kvalitě a zkušenosti instalační firmy. Může se stát, že po instalaci ochranného systému na ošetřené ploše sedí holub. Dle našich zkušeností se jedná o schopného jedince, který disponuje nadprůměrnou obratností a naučí se v systému pohybovat nebo je to často holubice, která v místě ošetření má hnízdo s mladými a snaží se k němu za každou cenu dostat nebo aspoň se zdržovat v jeho blízkosti . Jelikož mu usednutí a vzlet však činí velké obtíže, je zcela pravidlem, že po dvou až třech týdnech si najde jiné vhodnější hnízdiště a ošetřenou plochu opustí. V případě holubice je to tak dlouho až pochopí, že nemá dále smysl setrvávat u bývalého hnízdiště. Pokud ani po této době pták plochu neopustí, je třeba exponované místo ošetřit jiným způsobem (hustější systém, změna systému místo hrotů, síť atd.).


Podle tvaru plochy a stupně napadení ptactvem je nutné zvolit nejúčinnější systém. Na jedné budově může být použito v různých sektorech i několik druhů systémů. Ošetření rozdělujeme podle stupně zatížení na velmi, středně a málo exponované plochy.

Velmi exponované plochy jsou ty, které ptáci využívají pro noční odpočinek a hnízdění. V případě pouze preventivního ošetření se ptáci na tyto plochy budou vracet. K represivnímu je nutné použít pouze sítě nebo pokud je plocha vhodná použít hrotový systém jako je systém: KRAUPNER® BLUE&RED LINE Ošetřené plochy musí být důsledně pokryty hroty v celé délce a šířce.

Středně exponované plochy plochy jsou využívány přes den pro odpočinek, často v blízkosti pravidelného zdroje potravy. Zde se používá rovněž síťový , hrotový nebo lankový systém.

Málo exponované plochy plochy ptáci osídlují náhodně a je možné ošetřit pouze okraje ploch, tak aby se co nejvíce ptákům znepříjemnilo přistání. Zde se používají hrotové, lankové systémy, rotační systém pavouk nebo repelentní tmely.

Při ošetření velmi a středně exponovaných ploch je velmi pravděpodobné, že se vlivem setrvačnosti nebo výhodnosti pozice objektu, ptáci přesunou na nejbližší neošetřené plochy.


Stručná biologie holubů

Sdružují se ve velkých hejnech, žijí v párech a staví velmi hrubá, jednoduchá hnízda. Hnízdí ve vysokých polohách. Samice za 12 dní po páření snáší většinou 2 bílá vejce na kterých sedí 18 dní . Poté jsou mláďata krmena 4 - 6 týdnů tzv. holubí kašičkou. Holubi dosahují max. věku 15 let, většinou se dožívají však 3 - 4 roků. Délka rozmnožovacího období v roce je ovlivněna potravou, světelnými podmínkami, množstvím srážek, kvalitou stanoviště atd. Celková hnízdní úspěšnost např. pražských holubů je cca 51%. Během roku dochází průměrně ke dvěma hnízdění jednoho páru (např. početnost pražské populace byla před léty odhadována na 600 000 kusů). Téměř 90% městských holubů odlétá denně po rozednění na vzdálenost 15 a více km za potravou na okolní pole. Hlavní složkou potravy jsou semena obilovin, luštěnin a jejich směsek, dále pak různé odpady, zbytky lidské potravy a hmyz (udává se, že pražská populace spotřebuje denně cca 5 t potravy a vyprodukuje ročně okolo 350 tun trusu).

Přímým vlivem na člověka bývá přenos původců infekčních onemocnění (histoplazmóza, ornitóza, salmonelóza, aj.). Jejich peří a trus jsou nejen alergenní, ale hostí i nebezpečné roztoče. Nejznámější z roztočů je " obří " klíšťák holubí (Argas reflexus) a tzv. čmelíkovci (Mesostigmata)

Biologie klíšťákovitých (Argasidae) a represivní opatření proti nim

Jedná se poměrně velké druhy, které dosahují až 13 mm délky. Jejich tělo je oválného až kruhovitého tvaru, silně zploštělé. Ústní ústrojí je umístěno zcela na spodní straně těla, takže při pohledu svrchu není vůbec patrné. Živí se výhradně krví, jinou potravu nepřijímají. Na rozdíl od klíšťat sají dospělci krátkodobě (30 - 60 min.), larvální stádia zůstávají přisáta podobně jako klíšťata po dobu 4 až 9 dnů. Mají proměnu nedokonalou. Jsou odolní proti vyschnutí a hladovění, a to i několik let. Jsou značně dlouhověcí. Tyto adaptace činí z klíšťáků členovce velmi odolné vůči nepříznivým vlivům vnějšího prostředí a značné odolné vůči většině používaných přípravků (akaricidů). Vzhledem k velmi pomalu probíhající intoxikaci, se hovoří o tzv. pomalé smrti. Vyvolání smrtícího efektu probíhá po řadu týdnů až měsíců, někteří klíšťáci dovedou toxiny v těle neutralizovat nebo zcela regenerují. Mechanismus tohoto jevu není dosud uspokojivě vysvětlen, ale je zřejmé, že se na něm podílí jednak silný a složitě stavěný kožní pokryv, jednak silně snížená výměna látková v období úsporného metabolického režimu, která brání začlenění toxických látek do životně důležitých pochodů.

Objevují se v synantropních hnízdech zdivočelých holubů, havranů, kavek v půdních prostorách, na římsách a ozdobných fasádách městských budov apod. Při přemnožení nebo při nedostatku přirozených hostitelů pronikají klíšťáci i do bytů a ve snaze nalézt náhradního hostitele pak napadají člověka. V bytech je můžeme zastihnout nejčastěji ráno na stěnách místností, kde se po rozednění pomalu pohybují a snaží se ukrýt před denním světlem.K tomu dochází i změnami klimatických podmínek, kdy kolonie holubů odlétá na teplejší lokality, nejčastěji při prudkém jarním oteplení.

Reakce na bodnutí klíšťákem je silná, erytém dosahuje až 50 mm v průměru, zpočátku je světle červený, později až fialový. Přetrvává i několik týdnů. Při silnějším pobodání se dostavují i celkové příznaky intoxikace organismu (zvracení, zrychlený tep, bolesti hlavy apod.). V našich podmínkách nebylo dosud spolehlivě prokázáno, že by klíšťáci byli přenašeči některých lidských onemocnění.

Na našem území jsou známy čtyři druhy klíšťáků, patřící k rodu Argas. Městskému prostředí jsou nejlépe přizpůsobeni klíšťák holubí (Argas reflexus) a klíšťák polský (Argas polonicus).

V teplých oblastech jižního Slovenska se vyskytuje klíšťák zhoubný (Argas persicus), dále se můžeme setkat s klíšťákem netopýřím (Argas vespertilionis).

Jako nejdůležitější opatření v boji proti klíšťákům je odstranění možných míst výskytu s následnou asanací těchto míst. Znamená to odstranění holubích hnízd a nánosů trusu, zabránění opakovanému náletu holubů. Tato opatření jsou nezbytná k vymizení klíšťáků z obytných místností, neboť bez ptačích hostitelů nejsou klíšťáci schopni dokončit svůj vývoj. Při zjištění v obytných místnostech je nutno odhalit zdroj výskytu. Nalezneme je ve škvírách ve stěnách, pod omítkou, pod úlomky cihel, v trámech atd.

Před chemickou aplikací různých formulací insekticidů je nutno místa mechanicky očistit, odloupat omítku, odstranit nánosy trusu atd. Postřik (nejčastěji organofosfáty) se aplikuje především do škvír a puklin, postřik stěn a velkých ploch není sám příliš účinný. Chemický zásah na půdách apod. se doporučuje po 2 až 3 týdnech opakovat, abychom zvýšili jeho účinnost. V obytných místnostech opakování většinou není nutné.

biologie klíšťákovitých byl uveřejněna se souhlasem autora
Ing. Josef Višnička, firma JOV